Historie
Protože historii světa vytváří do značné míry rozhodnutí hráčů Dragon Age her, my si pro účely LARPu musíme jednu verzi vybrat a sestavit z možných rozhodnutí. Následuje nástin událostí prvních dvou her a současné situace ve světě.
Pátá Nákaza
Většina z nás zná písně o tom, jak hrdinové Páté Nákazy povstali z trosek Ostagaru na jihu, jak nalezli staré smlouvy Šedých strážců a jen se skupinkou věrných se vydali porazit osud.
Jak v trpasličím království Orzammar dosadili na trůn krále Bhelena a získali jeho podporu. Jak zachránili Brecilianský klan dálských elfů před kletbou jejich vlastního Opatrovníka a získali do svých řad elfí lučištníky. Jak dorazili do Calenhadského Kruhu mágů na poslední chvíli, aby zabránili krveprolití a zachránili mágy i templáře před Uldredovými vzbouřenci.
I o tom, jak nalezli Chrám posvátného popela a zachránili život Arla Eamona, díky nemuž se jim podařilo zvítězit i na bitevním poli Denerimské politiky, popravit zrádce Loghaina a sjednotit Fereldenskou šlechtu v boji proti Nákaze pod vládou krále Alistaira.
Příběhy také praví, že těsně před tím, než Nákaza na jihu naplno propukla, Arl Rendon Howe vyvraždil rodinu Teyrna Couslanda - až na jeho nejmladší dceru, Elissu Cousland. Ta unikla a byla přijata k Šedým Strážcům v ruinách Ostagaru těsně před tím, než byli zrazeni a pobiti v boji se zplozenci. I tam se jí ale podařilo přežít - a to bylo velké štěstí pro Ferelden, protože spolu s Alistairem navzdory beznadějné situaci vedla boj proti Nákaze. A ačkoli to byl král Alistair, kdo na vrcholku Drakonovy tvrze zasadil smrtící ránu démonickému drakovi a skončil tak Pátou Nákazu, šeptá se, že to byla ona, kdo ve stínech sbíral informace, budoval infrastrukturu a uzavíral spojenectví, která k Alistairově vítězství vedla.
Šeptá se i o tom, že mezi ní a posledním Theirinovcem bylo víc než jen vojenská spolupráce - ačkoli Elissa přes možnost legitimního sňatku nikdy u dvora nezůstala. Když se během Corypheovy invaze ztratila neznámo kam, Fereldenského krále opustila značná část jeho pověstného humoru.
Kirkwallský hrdina
Události vedoucí k explozi chrámu v Kirkwallu (a následně otevřené vzpouře mágů a pádu Kruhů) historiky vždy zajímaly - a téměř všichni se shodují, že mnoho z těch událostí přímo či nepřímo ovlivnila jedna konkrétní osobnost: kontroverzní hrdina Hawke.
Muž, který se dokázal z otrhaného Fereldenského uprchlíka dostat až na pozici uznávaného a vlivéno občana, zachránce města a dokonce kandidáta na vikomta.
Divoké příběhy mluví o bojích s draky, výpravách do hlubin země, čistkách proti gangům v ulicích i otevřené podpoře utlačovaných mágů. Ještě divočejší příběhy vypráví, jak pomocí krvavé magie porazil qunarijského Arishoka v boje muž proti muži - a velitelka Meredith skřípala zuby, zatímco byl krvavý mág a renegád provoláván hrdinou Kirkwallu.
Jeho hluboké přátelství s rebelským Šedým mágem Andersem bylo oporou oběma - Anders čerpal sílu bojovat proti útlaku, Hawke musel osudu čelit přes ztrátu posledních blízkých a blížící se katastrofu.
A když došlo na nejhorší a v ulicích města započal otevřený boj mágů a templářů, byl to Hawke, kdo zabil nejen gigantickou zrůdu, ve kterou se proměnil posedlý První Čaroděj Orsino, ale i velitelku Meredith, jejíž duši prožralo šílenství.
Říká se, že Hawke a Anders zmizeli spolu, podpořit mágy v boji proti útlaku kdekoli budou moci, a dokázat světu, že magie krve a duchů nemusí nutně působit zlo.
Pokud chcete vědět, kam odešli, Varric Tethras, současný vikomt města, to prý ví. Nikdy to ale nepřizná.
Současnost
Píše se rok 45 Draků.
Nad Thedasem se rozprostřel neklidný mír, jako dusné ticho před bouří, jako nepokojný sen horečkou stiženého spáče. Mnozí ví, že nemůže trvat dlouho. Příliš mnoho otázek zůstalo nezodpovězených. Příliš mnoho žádostí nevyslyšených.
Příliš mnoho srdcí doutná ve tmě.
Obrozená Církev funguje pod laskavou rukou Nejsvětější Viktorie, bývalé špionky a bardky Slavíka. Je otevřená všem bez ohledu na rasu, vyznání či magické nadání. Templáři se stali symbolem spravedlnosti, ne útlaku. Církev nehromadí moc - mnohem víc než moci má věrných vyznavačů, a snad ještě více odpůrců, tradicionalistů. Začalo se také šeptat, že pokud byly všechny tyto změny a inovace umožněny vyšší silou, která za vzestupem Církve stojí, možná Tvůrce vůbec není takový, jak ho stará Církev popisovala.
Inkvizice byla po událostech Vysoké rady v roce 44 rozpuštěna, její vojáci i sluhové se rozešli domů. Šeptá se, že dálská Inkvizitorka Lavellan a její nejbližší rádci se vytratili do divočiny a nikdo neví, kde je hledat. Nebetvrz zůstala opět prázdná - prastará, hrdá, mocná stavba trpělivě podpírající oblohu.
Tevinterské válečné fronty utichly, když se zhruba před rokem vojska Qunari během několika týdnů stáhla do posledního vojáka zpět na sever - ani ze Seheronu, ani z Par Vollen nechodí během posledního roku žádné zprávy. Tevinter nečekaného klidu prozíravě využívá k posílení svárlivosti a politického nepokoje v rámci impéria, navíc hrozí válka s Nevarrou. Od zbytku kontinentu se dále izoluje. Tevinterský archon, jakkoli je to neobvyklé, sešel stářím a nemá dědice. Impérium vře.
Vláda císařovny Celene se potácí ve smrtelných křečích. Rozpuštění Inkvizice pro ni znamenalo ztrátu nejdůležitějšího spojence a kolem Orlaisského trůnu houstne temná síť intrik, černých myšlenek a hladových očí. Říká se, že nedávno se skupina nájemných vrahů pokusila o atentát - císařovna jen zázrakem vyvázla, prchla neznámo kam a v ústraní útrpně čeká na smrt.
Ferelden je oproti zbytku kontinentu překvapivě stabilní. Zatímco Orlais pustošila občanská válka a Tevinter se zaplétal stále hloub do interních politických konfliktů, král Alistair obnovoval, budoval a konsolidoval. Ferelden se plně zotavil z Páté Nákazy a s událostmi posledních let se potýkal pohotově a efektivně. Přes veškerou snahu královské rady však země stále nemá královnu ani dědice.
Šedí strážci se poté, co byli po dobytí Adamantu vypovězeni z Orlais, stáhli i ze zbytku kontinentu na sever do Bílé tvrze. Šeptá se, že ve tvrzi mezi strážci zuří soukromá válka o budoucnost řádu. Výjimkou je v tomto ohledu Ferelden - král Alistair se jakožto starší Šedý strážce postaral o to, aby v jeho zemi zůstal řád přítomen a respektován a oddíl Šedých sídlí v Bdělé tvrzi na severu země.
Po celém Thedasu začali mizet elfové - městští i dálští, po jednom, po dvou, někde i větší skupiny najednou. Odcházejí tiše a nepozorovaně, nezanechávají za sebou žádné stopy.